Myšlenka dne

10 Úno 2011 2 komentářů

Matěj Malechav obecně, Šílencovy poznámky Tagy: anarchie, assange, Múza, okovy, úvaha, wikileaks

Tato myšlenka, ač podle nadpisu by zdání mohlo být jiné, nepochází ze dneška. Dnes jsem se pouze dostal k sepsání. Jako taková mne napadla zhruba v pondělí, ale již si to nepamatuji. Vzhledem k náročnosti tohoto týdne jsem se k podrobnějšímu zamyšlení a širší formulaci dostal až teď.

Nakonec se to spíše zvrhlo v úvahu o anarchii a anarchismu + Wikileaks a Assangovi.

Stál jsem na autobusové zastávce, čekal až přifrčí můj modrák a poslouchal hudbu (čert ví co). A v tu chvíli mne, nevím proč, napadla.

Ano, uznávám – myšlenka zavání anarchií, neúctou. Stejně tak výrok kypí egoismem. Ale není to právě toto, co člověk potřebuje pro skutečnou tvorbu? Pokud budeme myslet a konat dle šablony, nikdy nevznikne nic originálního. Jako příklad volím Válku světů Orsona Wellse. Proč si tuto hru stále pamatujeme? Protože šokovala, byla přímočará a bořila veškerá zaběhlá pravidla -  vytvářela dojem absolutní anarchie.

Jak toho Wells dosáhl?

Kdyby tehdy udělal rozhlasovou adaptaci romantické komedie, těžko bychom si to dnes pamatovali. Pakliže by dodržel tehdejší formality rozhlasových her, pravděpodobně by tato hra byla zapomenuta již následující rok. Wells ale ignoroval tehdejší styl. Nehlásal, že se jedná o fikci, prostě vysílal. Snažil se o co největší dojem autentičnosti. Povedlo se. A lidi svým anarchistickým přístupem uvrhl do zmatku. Ačkoliv bylo několik vodítek, které posluchače mohlo více než jasněji přesvědčit, že se jedná o inscenovanou hru, nestalo se tak. Wells nekompromisně servíroval další a další “živé vstupy z terénu”. Šel za svým cílem a dosáhl jej. Použil nekonvenční prostředky a zapsal se do dějin.

Anarchie není o tom, že na sebe obleču černou mikinu s kapucou a půjdu mlátit nácky. Nebo o tom, že nebudu platit daně a stane se ze mě squatter. Toto je pouze současný stav anarchismu v české kotlině. Tito lidé pouze dávají hlasitě najevo, že nepochopili systém společnosti. Totální anarchie a ignorace systému je čistě teoretická teze, kterou nelze uskutečnit v reálném životě.

Anarchie je především stav mysli. Chuť bourat klišé a stereotyp. A přesně toto je to pravé, co člověk potřebuje – bez pokory jít za svým cílem. Málokterý z opravdu světoznámých spisovatelů by se stal tak slavným, kdyby nastoupil do mainstreamu a psal to, co zrovna publikum chce. Koneckonců, i takový Assange a jeho Wikileaks je toho příkladem.

Assange – anarchista

Připadá vám Assange jako anarchista? Nejspíše ne. Alespoň ne na první pohled. Ale je, a velký. Vždyť celé Wikileaks je obrovské dílo, které nemá staršího bráchu.

Drzost, s jakou Assange vyzrazuje světová diplomatická tajemství a pouští do světa spousty tajných dokumentů s nálepkou Top Secret je do očí bijící projev anarchie. A o tom to je. Assange moc dobře ví, že by to neměl dělat. Správně by měl slepě naslouchat médiím a když už by se dostal k nějakým citlivějším datům, měl by dělat, že o ničem neví = být pokořen. On si ale myslí, že nechat nahlédnout pod pokličku i těch nejvyšších hrnců je správné, vzal si tedy tento úkol za svůj cíl. A plní ho, i přesto, že ne každému se to líbí. Ve zkratce – Múza ho obdařila nápadem, on ji oprostil od řetězů a nechal ji naplno vykvést. Výsledek? Světový poprask.

Jistě, nic není zadarmo. Wikileaks už vůbec ne. Assange do nich investoval lecos a v nemalém množství. Peníze, čas. Především ale – riskuje. Svoje postavení, peníze, svobodu i život.  On to ví a přijal to. A to je další stránka anarchie – můžeš se bouřit jak chceš, ale i anarchie počítá s odpovědností. I v systému založeném na “výběru silou” je chyba trestána.

Zajímají mě vaše názory! Jak se stavíte k dnešním anarchistům? Co si myslíte o Wikileaks? Souhlasíte semnou, či máte jiný názor? Podiskutujte semnou v komentářích, budu jedině rád!

Doufám, že jsem svůj výrok dostatečně obhájil a zároveň vysvětlil, jak je to vlastně myšleno. Též doufám, že se za to nebudu časem stydět. :)