Makedonie 2011 – 1. díl – Skopje
13 Lis 2011 bez komentářů
v 2011 Makedonie Tagy: jídlo, Makedonie 2011, makedonský dinár, Skopje
A je to tady. Začíná další z mých ‘cestopisů’, tentokrát o cestě po Makedonii. Vlastně málem začal už v září, ale kvůli technické nehodě jsem zmařil hodinu a půl práce jedním klikem, a tak jsem se musel přemlouvat až do dneška, abych to zkusil znovu.
Nočním přejezdem přes Slovensko, Maďarsko a Srbsko jsme se dokodrcali až do hlavního města Makedonie – Skopje. Ačkoliv první osídlení zde bylo již na počátku našeho letopočtu a město má za sebou dlouhou historii, až na tureckou čtvrť zde moc památek nenajdete a to hlavně kvůli zemětřesení z roku 1963, které zničilo skoro celé město. Nejlépe to ilustruje statistika, podle které bylo po zemětřesení 7 z 10 lidí bez střechy nad hlavou. Nevím, zdali tato přírodní katastrofa měla vliv na počet obyvatel, každopádně Skopje má v dnešní době 500 000 obyvatel, což na hlavní město není moc. Na druhou stranu, celkem má Makedonie 2 miliony obyvatel a při tomto srovnání už je 500 000 lidí hodně.
Většinová výstavba ve městě pochází právě z dob po ’63 a podle toho taky vypadá. Všude šedivý beton. Za našeho příjezdu bylo zataženo, takže šedivost byla umocněna ještě oblohou. No prostě, naše pocity po příjezdu byly dost smíšené. Nyní před námi stál klíčový úkol: vyměnit si peníze.
V Makedonii se platí Makedonským dinárem. Místní ceny odpovídají zhruba těm českým, univerzální a rychlý přepočet cen je makedonský dinár/2=česká koruna. Peníze jsou to pěkné, ale věčně s sebou budete nosit štos bankovek, protože Vám budou všude vracet deseti-dináry.
Byli jsme posláni do jakési nákupní pasáže, že prý je tam spousta směnáren. No, jak už to tak bývá, naše rodina málem nenašla ani jednu. Hledali jsme opravdu dost dlouho, a tak jsme měl možnost fotit.
Po rychlé prohlídce kousku Skopje a výměně peněz jsme se jeli ubytovat. Při pohledu zpět musím konstatovat, že ubytování bylo ve Skopje nejhorší. Byl to jakýsi domácí hostel, pro 22 lidí byly 2 sprchy a 2 záchody (= 2 koupelny), takže umýt se byl docela boj. Já jsem navíc měl ještě to “štěstí”, že jsem vyfasoval místo na matraci na zemi (naštěstí jsem byl z cesty tak utahaný, že jsem usnul hned).
Po ubytování následovala prohlídka města. Během ní jsme se podívali do turecké čtvrti, na turecký trh. To je takový vlastní svět uprostřed města. Seženete tady vše – od čerstvé zeleniny, až po autobaterii či vařič. Zde přichází jedna novinka – videozáznamy. V Makedonii jsem na foťák pořizoval i krátké videosekvence na místech, kde fotka nepřináší dostatečnou ilustraci či je zde focení poněkud obtížnější – což je zrovna právě turecký trh, plný ne zrovna přívětivých muslimů.
Po prohlídce trhu následovalo ještě několik dalších staveb.
Také jsme se stavili v hospodě na pivo. A už zde jsme začali objevovat makedonský fenomén jménem ‘ňemá problema’, což jsou dvě slova, která od místních uslyšíte nejčastěji. Ukázka v praxi? Přišli jsme k restauraci, která byla plná lidí, nebylo kam si sednout. Chvíli jsme stáli poblíž a koukali, když tu přišel číšník, vzal stůl a čtyři židle a bylo místo. My jsme ale nechtěli sedět na sluníčku – ‘ňemá probléma’, řekl číšník a přenesl stůl do stínu. Úžasné, nemyslíte? Nakonec jsme skončili před hradbami hradu Scupi (po kterém dnes už zbyly právě jen ty hradby).
Celou prohlídku jsme zakončili u pomníku zmiňovaného zemětřesení – před starým vlakovým nádražím. Tato budova byla při zemětřesení kompletně zničena, zbyla pouze vstupní hala. Na štítu jsou dodnes hodiny, které se zastavily v okamžiku zemětřesení. V hale se nachází muzeum.
Na úplný závěr dne jsme šli na večeři. Našli jsme si jednu restauraci s pěknou předzahrádkou u řeky Vardar. Objednali jsme si salát a hlavní chod. Po nějaké době nám donesli salát a my jsme na něj koukali a čekali, kdy donesou zbytek. Nic se však nedělo. Chvíli jsme ještě čekali a když skutečně nic nepřinesli, snědli jsme alespoň salát, protože jsme už měli hlad. A hle, jakmile jsme dojedli salát, přišel číšník, odnesl misky a za chvíli před námi na stole stály hlavní chody. Takže jsme si odnesli ponaučení i z večeře: v Makedonii je salát předkrm.
Když to shrnu, Skopje se mi moc nelíbilo. Působilo na mne dojmem starého, oprýskaného města. I z celkového hlediska se mi zde líbilo nejméně z celé Makedonie. Na druhou stranu, všude se staví, je vidět, že se Makedonci snaží vybudovat nové a reprezentativní město, nezbývá než čekat, jak to dopadne.
Dnešní díl si dovolím uzavřít jednou fotkou, kterou jsme pořídil právě cestou na večeři. Musím říct, že jsem s ní docela dost spokojený, protože mi přijde povedená a hlavně, není upravovaná v PC.
Loading ...Kompletní galerie fotek ke shlédnutí zde, zde, zde a zde. (Vzhledem k omezením je to rozděleno do 4 galerií)
Poslední komentáře